Vltavská vodní cesta

Vodní dílo Vrané

Úprava střední Vltavy má dlouhou a pestrou historii. Již od středověku se datují dílčí pokusy a návrhy na její splavnění. V minulosti byla na Vltavě dosti čilá vorová plavba a doprava zboží na menších lodích, zejména soli, kamene a dřeva.

Veškeré úsilí o hospodářské využití Vltavy v té době bylo zaměřeno na voroplavbu a plavbu. První ucelený projekt na splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Mělníka byl vypracován v roce 1894 firmou Lanna – Vering. Obrat ve vývoji a řešení středovltavských úprav nastal po I. světové válce, kdy se poprvé setkáváme s námětem, aby základem celé soustavy byly dvě vysoké přehrady u Slap a u Orlíka. V této době se střetávají dva hlavní hospodářské zájmy té doby. Doposud dominující zájem plavby a nově nastupující zájem energetický. Přesto první dvě vodní díla Vrané a Štěchovice byla vybudována ještě zejména k plavebním účelům. V roce 1931 byl zřízen státní fond na stavbu vodních děl a stát do něj ukládal v období 1931-1942 každoročně 70 mil. Kč tehdejší měny. A první akcí, která byla financována pomocí fondu, se stala výstavba vodního díla Vrané na Vltavě.

Vodní dílo Vrané se začalo budovat na podzim 1930 a bylo dokončeno v roce 1935. Výše vodní hladiny a potažmo celého díla, byla limitována nízko položenými obcemi na levém břehu. Dílo bylo dimenzováno na průtok, který byl dosažen při povodních v roce 1890 ( 2 800 m3/s). Stavba měla vliv i na život obyvatel v okolí. V roce 1934 pracovalo na stavbě až 2420 lidí a jejich zaměstnáním stát ušetřil 6,4 mil. Kč na výplatě podpor v nezaměstnanosti. Pro zajímavost, plat montéra byl 9,- Kč/hod., nekvalifikovaného dělníka 3,50 Kč/hod. V době výstavby bylo profilem Vrané, během 200 plavebních dní v roce, proplaveno až 2 800 vorů a 4,3 mil. tun zboží.

Dnes je účelem vodního díla zejména vyrovnávání špičkových odtoků hydrocentrál Slapy a Štěchovice a jejich využití v průběžné elektrárně, stejně jako zajištění min. průtoku v korytě pod VD a nalepšování průtoků pro plavbu a odběr vody pro vodárnu v Praze-Podolí.

Jezová konstrukce je přímá, betonová, obložená žulovými kvádry a je založena na skalním podloží. K převádění vody slouží 4 přelivná pole, která jsou hrazena dvoudílnými stavidly, případně 2 turbiny typu Kaplan vodní elektrárny.

Průměrný dlouhodobý roční průtok je 111 m3/s. Hodnota stoleté vody Q100 = 2970 m3/s. Maximální průtok, kterému bylo vodní dílo vystaveno od výstavby byl dosažen v srpnu 2002, jeho hodnota činila 3.500 m3/s, kdy došlo k vyrovnání spodní a horní hladiny.

Součástí vodního díla je plavební zařízení sestávající z malé a velké plavební komory. Komory jsou umístěny u levého břehu Vltavy a v současné době se jimi proplavují zejména výletní lodě v trase Praha – Slapy. Zdrž je dlouhá 13,4 km a sahá až pod VD Štěchovice, zatopila i soutok Vltavy se Sázavou v Davli. Sázava má svojí charakteristickou barvu, která je zvýrazněna především po dešti, kdy řeka unáší jílové minerály z okolí Jílového u Prahy. V té době lze dobře pozorovat mísení vod Vltavy a Sázavy.

Nedaleko soutoku se nachází ostrov zvaný Kilián, na kterém byl roku 999 n.l. založen 3. křesťanský klášter na území Čech. Část základů se na ostrově zachovala dodnes.