Vltavská vodní cesta

Vodní dílo Orlík

Úprava střední Vltavy má dlouhou a pestrou historii. Již od středověku se datují dílčí pokusy a návrhy na její splavnění. V minulosti byla na Vltavě čilá vorová plavba a doprava zboží na menších lodích, zejména soli, kamene a dřeva. Veškeré úsilí o hospodářské využití Vltavy v té době bylo zaměřeno na voroplavbu a plavbu.

První ucelený projekt na splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Mělníka byl vypracován v roce 1894 firmou Lanna – Vering. Obrat ve vývoji a řešení středovltavských úprav nastal po I. světové válce, kdy se poprvé setkáváme s myšlenkou vodohospodářské soustavy dvou vysokých vodních děl u Slap a u Orlíka. V této době se střetávají dva hlavní hospodářské zájmy té doby - doposud dominující zájem plavby a nově nastupující zájem energetického využití. Přesto první dvě vodní díla Vrané a Štěchovice byla vybudována ještě zejména k plavebním účelům.V roce 1945 nastala nová éra ve vývoji úprav střední Vltavy. Byla přijata koncepce budování co největších vodních děl (přehrad), která by akumulovala velké zásoby vody pro jejich další hospodářské využití a zlepšení vodohospodářských poměrů na Vltavě i dolním Labi. 

Dalším stupněm vltavské kaskády se tak stalo vodní dílo Slapy, které bylo uvedeno do provozu v roce 1955. Rok poté byla zahájena výstavba vodního díla Orlík. Stavba byla dokončena v roce1966. Přehrada se svou výškou i objemem zařadila na první místo mezi přehradami Vltavské kaskády, ale i v celých Čechách. Maximální zatápěná plocha nádrže je 2 732 ha, délka vzdutí na Vltavě 68 km, Lužnici 7 km a největším přítoku Otavě 22 km. Před zatopením nádrže byl proveden podrobný průzkum dotčeného území, zabezpečeny hrady Orlík a Zvíkov a řada drobných historických objektů byla přesunuta nad úroveň zátopové čáry např. kostelík v Červené z 12.stol. nebo řetězový most v Podolsku. Přes jezero byly vybudovány nové silniční mosty u Podolska, dva u Zvíkovského Podhradí a konstrukčně výjimečný most Žďákovský. U Červené na Vltavě byl vybudován nový železniční most. 

K hlavním účelům díla patří nalepšování průtoků, odběr vody pro energetické využití, částečná ochrana území pod přehradou před velkými vodami, zajištění průtoků pro vodárnu Podolí a odběry užitkové vody. Je také využíváno pro lodní dopravu, rybářství, sport a rekreaci. Přehradním tělesem je přímá, tížná, betonová hráz. K převádění vody jsou určeny dvě základové výpusti typu Johnson, 3 přelivná pole na koruně hráze, hrazená segmentovými uzávěry a případně 4 turbiny typu Kaplan vodní elektrárny, která převádí vodu při normálních průtocích po většinu roku. Průměrný dlouhodobý roční průtok je 83,5 m3/s. Naopak hodnota stoleté vody Q100 = 2050 m3/s. Při povodni v srpnu 2002 byla přehrada vystavena největšímu průtoku za celou dobu své existence a současně svým retenčním objemem transformovala přítok do nádrže 3900 m3/s na odtok z nádrže 3100 m3/s. 

Elektrárna na levém břehu pracuje se spádem v rozmezí 44,0 – 70,5m o celkovém výkonu generátorů 364 MW. Použití Kaplanových turbin při tomto pracovním spádu je světovou raritou. 

Na pravém břehu je umístěno plavební zařízení. Lodní zdvihadlo pro lodě 300t má sklon 22 stupňů a délku 190 m. Vybudována je pouze jeho stavební část. Lodě do výtlaku 3,5t a šířky 2,6m jsou přepravovány na plošinovém vozíku taženém elektrickým navijákem po kolejové dráze. 

Celá nádrž i území okolo je hojně využíváno k rekreaci, vodním sportům, plavbě a rybaření.