Plánování v oblasti vod

Vodohospodářské plánování má v České republice dlouhou tradici. Již v 19. a v první polovině 20. století byly zpracovány souhrnné dokumenty v regionálním rozsahu, které řešily jednak problémy ochrany před povodněmi jednak využití vodní energie nebo plavby a další vodohospodářské otázky spojené s odvodňováním nebo zásobování vodou. V letech 1949-1953 byl zpracován první celostátní dokument – Státní vodohospodářský plán republiky Československé (SVP 1953). Zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství návazně stanovil, že s povrchovými a podzemními vodami je nutno plánovitě hospodařit technicky a ekonomicky nejvýhodnějšími prostředky a způsoby tak, aby byla udržena rovnováha mezi kapacitou vodních zdrojů a potřebou vody a zároveň aby byla zachována, respektive zlepšena jakost vody.

V další souhrnné právní úpravě zákonem č. 138/1973 Sb., o vodách, byl zaveden institut „směrného vodohospodářského plánu“. V letech 1975-1976 byl publikován Směrný vodohospodářský plán ČSR (SVP 1975). Byl to dokument, ze kterého byly povinny vycházet vodoprávní úřady při rozhodování, vydávání vyjádření a při provádění ostatních opatření podle zákona o vodách č. 254/2001 Sb. až do doby schválení nových plánů v příslušné oblasti povodí (ustanovení §127 odst. 15 vodního zákona).

Podrobnosti o historických etapách vodohospodářského plánování naleznete na webových stránkách Ministerstva zemědělství.

Nový institut „plánování v oblasti vod“ přinesl změnu celého dosavadního systému „vodohospodářského plánování“ v tom, že součástí plánování v oblasti vod není pouze problematika pokrývání požadavků na využívání vodních zdrojů, ale i problematika ochrany vodních útvarů a tím i vodních a na vodu vázaných ekosystémů.

Začátek nového procesu plánování v oblasti vod spadá do roku 2004, kdy se začaly připravovat zcela nové celostátní dokumenty vodohospodářského plánování – Plán hlavních povodí České republiky a 8 plánů oblastí povodí.